Stephen Edwin King
* 21. září 1947, Portland, Maine
Americký spisovatel hororů....
Napsal například: To, Mlha, Pytel kostí, Dlouhý pochod, Běh o život, a tak dále a tak dále..
Tento pán je podle mého mínění velice produktivním spisovatelem a občas mi přijde, že je to až spíše ke škodě. Jako by "hrál" na kvantitu a né na kvalitu. Já jsem od Kinga četla jen čtyři knihy a asi se dlouho zase k jeho dílům nevrátím.
Proč? Co jsem od něho vlastně četla?
Černočerná tma
Toto byla první kniha kterou jsem od autora četla. Jsou tomu už asi dva nebo tři roky. Je to kniha, která obsahuje čtyři povídky. Každá povídka je úplně jinak děsivá.
Zpočátku se mi kniha velice líbila. První povídkou, jenž se jmenuje 1922, pokud si správně vzpomínám, a která je nejdelší, tou jsem byla nadšená. Druhá byla také skvělá, třetí mě zase až tak nebrala a tu poslední jsem nedočetla. A že já se snažím vždycky všechno dočíst.
Carrie
Anotace: Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka, pronásledovaná svými vrstevníky a tyranizovaná matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě neočekávaně odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko Chamberlain se stává jevištěm děsivých událostí.
Tak tuto knížku, jsem si koupila v zimě. Říkala jsem si, že dám Kingovi ještě šanci a že bych si knihu mohla přečíst, když už tedy bude ten film.
Film je tedy hrozný popravdě. I když kniha není tak úplně špatná. Chvílemi mě nebavila, ale je to rozhodně zajímavé a ve finále vcelku dobré.
Pytel kostí
Anotace: Ústřední postavou románu je slavný spisovatel Mike Noonan, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno? Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor a love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem „K“…
Tak toto jsem četla na jaře a byla jsem nadšená. Je to podle mého názoru skvělé. Hlavní postavy my byli velice sympatické a zhltla jsem to téměř na jeden nádech i když je to kniha, oproti dvěma předchozím, značně dlouhá.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Anotace: Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát
Trishu jsem nenáviděla jak jen to šlo. Je to hloupá a strašlivě nesympatická postava. Všichni, kteří ji četli, mi ji doporučovali a já jsem na neštěstí poslechla a četla. Celou dobu jsem se rozčilovala nad nesmyslností toho všeho.
Celé my to připadalo takové ulhané. Nevěřila jsem ani jedinou větu. Hrdinka byla na devíti letou hočičku moc světaznalá, moc vychytralá. Podle mého názoru by devíti leté dítě nevědělo, že tyhle bobule může jíst a ty druhé ne ... Mám desetiletou setru a ta kdyby se ztratila v lese tak by poznala leda borůvky a maliny. Rozhodně by se nepouštěla do bukvic a kapradí, jako tato hlavní postava. Připadalo mi to stupidní a jen sem nad celou tou knihou kroutila hlavou.
A tak jsem z toho celá rozpačitá. Nevím co si myslet. Je to asi hodně o člověku, každému se líbí trochu něco jiného... Mě však přijdou některé Kingovi knihy takové nepromyšlené. Přijde mi, že občas něco píše a vlastně nad tím nepřemýšlí.
Dlouho se budu rozmýšlet, mám-li si od něj něco ještě přečíst. Co když mě to naštve jako Holčička?? ... Jenže, co kdyby napsal něco skvělého, jako Pytel kostí???
Těžké rozhodování ...
