Není přátelství, jako přátelství.

Poslední dobou mám pocit, že ztrácím čím dál tím více přátel. Většina mých kamarádů vlastně leží u mě doma v poličkách. Někdo by se asi cítil smutný, nebo spíše opuštěný při pomyšlení, že nemá více reálných přátel, ale spíše těch kteří žijí v jeho srdci. Jsou to přátelé, jenž ožívají na stránkách knih.

Jenže já nemůžu za to, že ztrácím pochopení pro lidi. A i naopak. Oni přestávají chápat mě. Odcizujeme se. 

Dnes jsem byla venku s mou někdejší nejlepší kamarádkou. Není už to jako dřív. Přece jen, to že se vídáme jednou za dva měsíce, proto že jsme na střední každá, teď už třetím rokem, úplně jinde, se v tom našem vztahu začíná pekelně zrcadlit. 

Tudíž raději sedím doma a čtu si dokolečka o lidech, kteří mají reálné problémy (sic v nereálných příbězích) a řeším je s nimi. 

Dost lidí mi to vyčítá. Spolužák mě nazývá "INTOUŠEM" (to slovo znamená introvert :D ) Dokonce říká, že většího introverta nepoznal. Osobně si nemyslím, že mám nějaké povahové vlastnosti tohoto typu. Ovšem nemůžu soudit jak to vidí ostatní lidé.

Nemůžu za to, že mě lidi s prominutím serou. Většina mě alespoň jednou dost zklamala. Z toho důvodu mám asi raději mé police plné knih. Vždycky v nich najdu pochopení. Když dočítám knihu mám pocit, že chápu celý vesmír najednou. Bože jak jen popsat ten skvělý pocit. Je to prostě o naplnění života něčím smysluplným. 

Už zase plácám ....

Jak to máte vy? Taky máte více "neskutečných" přátel ???? :)