Když jsem teď četla Zápach odlivu, kamarádka se ptala, o čem
to je. Povyprávěla jsem jí o tom a ona se na mě podívala a nevěřícně zakroutila
hlavou. Prý: „Jak to můžeš číst, když tam porcují lidi jako zvířata na
porážce?“
Tak jsem se zamyslela nad tím, proč vlastně čtu krimi. Kdy
jsem v tom našla jistou zálibu?
Nejde jen o to, že bych krimi četla. Když jsem byla malá,
mohlo mi být tak 9 nebo 10 začala jsem sledovat kriminálku Las Vegas. Potom
jsem objevila kriminálku Miami a kriminálku New York. Postupem času jsem začala
sledovat filmy, které se mojí mamce zdali až moc násilné, jak říká pořád, když
se na něco takového dívám.
Nikdy jsem jí nedokázala vysvětlit, že se na ty filmy
nedívám kvůli násilí, ale kvůli tomu jak lidí přemýšlí nad tím, jak přemýšlel
nebo co dělal vrah. Lidská mysl mě
fascinuje. Záhady mě fascinují. Skládání důkazů jeden po druhém, tak by
zapadali do sebe jako puzzle a vyřešil se tím případ.
Číst knihy toho druhu jsem začala číst až docela nedávno. Bavili
mně dřív spíš jiné žánry. (Pohádky, love story a hlavně fantasy - KTERÉ
ZBOŽŇUJI STÁLE)
A teď mě tyto knihy berou více než podobná témata ve filmu či seriálu, protože autoři v knihách zachycují způsob myšlení zločince... Přemýšlím pak nejen nad případem a myslí vraha, ale i nad myšlenkami autora ...
Žádné komentáře:
Okomentovat