Temný ráj ??? Aneb DĚLÁTE SI PR*** ???

Autor: Patrik Ness
Kdo neslyšel o trilogii CHAOS tak nežije asi v tomhle vesmíru. Né, dělám si srandu. Asi to ani není tak známé... O první díle jsem tu asi nemluvila nebudu se k tomu vracet. ALE!! Právě jsem dočetla Temný ráj (DÍL II.) a jsem tak naštvaná, tak překvapená, tak vyděšená, tak znechucená....
Asi to však vezmu pěkně od začátku aby tento článek nebyl jen nesmyslný blábol bez hlavy a paty. V létě jsem byla náhodou "JEN SE PODÍVAT" v knihkupectví a náhodou tam měli celou tuto sérii za pár kaček. To doslova... mám pocit, že jeden díl mě stál asi 36 korun.
Tak jsem to vzala aniž bych o tom kdykoli cokoli slyšela. Nečekala jsem nic. Na oplátku jsem ale dostala všechno. První díl mě překvapil. Děj byl neuvěřitelný a moc mě to bavilo...
No jenže druhý díl je milionkrát větší pecka. Pořád jsem se k němu nemohla dostat a odkládala jsem to a....No jsem z toho absolutně vedle. Abych tedy udala nějaká fakta.....

Anotace: Po napínavém závěru prvního dílu se třináctiletý Todd Hewitt probouzí jako vězeň v Novém Prentisstownu, jenž padl do rukou diktátora a samozvaného prezidenta Prentisse. Také Toddova přítelkyně Viola se ocitla v zajetí a Todd se rozhodne, že ji najde a zachrání. Musí však svůj záměr držet v tajnosti, což nesmírně ztěžuje Hluk, který od války s domorodci vyzrazuje myšlenky. Zdá se však, že vynalézavý Prentiss objevil způsob, jak Hluk zkrotit nejen u sebe, ale i svých pochopů.
V této knize se z nepřátel stávají přátelé a z přátel nepřátelé a čtenáři se bude opět svírat žaludek. Okolnosti nutí Todda k činům, které by nikdy předtím neudělal, a začíná tak ztrácet sám sebe. Věci přestávají být černé a bílé, přičemž odstíny šedi mohou být velmi nebezpečné. Jedno však o Toddovi víme – je silný. A v jádru dobrý. Dokáže v této zkoušce obstát a vyjít z ní nezlomený? Najde svoji Violu? Milovníci dobré sci-fi se budou těšit na další pokračování této svižné a imaginativní série.

                                "Utváří nás rozhodnutí, která děláme."

Jak je to napsané? Samozřejmě velice dobře. Mám nutkání, z neznámého důvodu, říci slovo STRUČNÉ. Možná, ale rozhodně né prázdné a nemám pocit že tomu něco chybí. Je to právě naopak. Autor je geniální... Nadzvukovou rychlostí se přiřítil mezi mé oblíbené spisovatele.
Tato kniha je tak čtivá, že nenastal ani jeden moment kdy bych ji mohla s klidnou myslí odložit. Prostě čtete a čtete a nejednou je konec ... Jestli budu mít takový pocit i po posledním díle, tak nevím co budu dělat. Poslední díl bude poslední a to je ten problém.
Postavy jsou výborné. Mám ráda hlavního hrdinu i hlavní hrdinku. I připitomnělého Davyho jsem si, jak jsem překvapivě zjistila, jsem si oblíbila. Nic není černé nebo bílé. I světlo má své stinné stránky a naopak. To jsem sice dávno věděla, avšak tato kniha mi to předvedla tak směle a důrazně, že nevím co říct ....

Počet stran: 400

Nakladatelství: Jota

Kudy z nudy ... aneb jak jsem začala s něčím, co se mi nikdy nelíbilo.

Sleduji několik seriálů. Tedy pravidelně jenom dva- American Horror Story a Supernatural. No AHS jsem viděla celé zatím a Supernatural sleduju už od třetí třídy. Viděla jsem to snad asi tisíckrát. Jen první sérii samostatně asi šestkrát. (Svého času jsem to zbožňovala.) A popravdě se teď bojím dokoukat 9 sérii. Mám strach jak to z končí. Už asi 4 měsíce jsem neviděla ani jedem díl... Zbývají mi jen 2 díly...    

No a jelikož už dlouho nekoukám na žádný jiný seriál. Občas ANO pustím si díl například přátel a nebo tak, ale že bych měla něco rozkoukáno, to ne .... 

Nedávno jsem si chtěla k práci pustit nějaký seriál, který by stačilo poslouchat a tak. Vzpomněla jsem si, že když mi bylo asi 12, četla jsem první díl Upířích deníků... Tak jsem si pustila první díl i když jsem to už dávno, s rozhodností sobě vlastní, absolutně zavrhla...Teď se stydím za to, že se mi to líbí. Ale upřímně přemýšlím, že si koupím prvních pár dílů knížek a budu to zároveň i číst...

Jenomže, když jsem hledala na internetu tak jsem zjistila, že to má k letošnímu roku 17 dílů a asi to tím ještě nekončí... 

Nejsem si jistá, jestli to hodlám risknout. Zvláště proto, že jsem už na základce říkala, že je to pro malá děcka ....

Vzkaz v lahvi

Autor: Nicholas Sparks

Anotace: Milostný vzkaz v láhvi byl svěřen vlnám, dílem osudu jej oceán zanese na pláž Cape Cod, kde jej nalezne Theresa Osborneová. Rozvedená matka dvanáctiletého syna a novinářka píšící pro Boston Times si na pobřeží přijela na pár dnů odpočinout od práce a načerpat sílu do života, ve kterém se cítí osamělá. Svou něhou a vřelostí Theresu dopis natolik zaujme, že se vydává po stopách příběhu velké lásky, které nebylo dopřáno štěstí. 
Kdo je autorem dopisu? A proč nemohl být doručen adresátovi? Tajemství vzkazu a všechny otázky s ním spojené přináší Therese novou energii a nadšení do života. Avšak teprve když pozná pisatele, uvědomuje si, jak těžká a zranitelná může být její role v celém příběhu...

No. Tahle knížka je jako každá jiná „sparksovaka“. Vyzí člověku dech. Je to neuvěřitelně silný příběh a doslova mě jsem nedokázala přestat číst. Nedokážu uvěřit, jak mě Sparks pokaždé dostane. Vždycky doufám, že to skončí jinak, i když vím jak je autor nemilosrdný.

Hlavní hrdinové jsou skvělí. Hlavně Garrett. Myslím, že kdo nečetl knihu tak rozhodně viděl film. No filmové zpracování je trochu jiné. Jako obvykle, když někdo natočí film podle knihy, ale Kevin Costner mi do hlavní role sedí.(Ale moc se mi film nelíbí. – Možná kdybych to nečetla…)

Zpět ke knížce. Nechci nic prozrazovat, ale zláme vám srdce.

No co víc k tomu říct. Jediné „romarťárny“ které jsem kdy četla a zároveň milovala jsou od Jane Austen a nebo právě od  Sparkse. Tudíž si dovoluji tvrdit, že se knížka bude líbit i těm, kteří nejsou moc na zamilované příběhy.

Garrett se stal jedním z mužů (knižních mužů), kteří si získali mé srdce. Někdy možná sepíšu seznam. Opravdu jich není tolik. I když by si to někdo mohl myslet. :D

Já jsem šťastným vlastníkem toho nového vydání od ikaru. Dlouho jsem čekala, až tahle knížka znovu vyjde, abych si ji mohla koupit. Je to moc hezké zpracování s filmovou obálkou, která mi popravdě ztížila představování si hlavních postav jinak.

Ale jinak vřele doporučuji. 

VŠECHNY KNIHY OD SPARKSE JSOU SUPER!

Počet stran: 332

Nakladatelství: Ikar

Jane Austen

Jen tak pro úvod pro ty, kteří by náhodou nevěděli. (Ani mi neříkejte, že někdo Jane nezná, nebo o ní nikdy neslyšel!!!!) Jane Austenová se narodila 16.prosince1775 a zemřela 18.července 1817. A byla anglickou spisovatelkou, představitelkou tzv. rodinného románu. Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev.

Jak jsem se dostala k románům Jane Austenové? Kdysi asi když mi bylo deset jsem viděla film, který mě vůbec nebavil, nezajímal. Časem jsem zjistila že je to podle knižná předlohy a říkala jsem si jak takovou hloupost může někdo číst.

Když mi bylo asi 13 jednou jsem neměla co číst a Pýchu a předsudek měly tehdy někde za 80 korun. (Takové ošklivé vydání v brožované vazbě.) Tak mi to nedalo a koupila jsem si ji. Byla to moje první knížka, kterou jsem si koupila za vlastní peníze – z první brigády.

Přečetla jsem si jí a zamilovala se – Do postav, do Pana DARCYHO do Elizabeth a do příběhu celkově. Styl psaní mě ohromně bavil a už tehdy jsem to brala s nadsázkou a vnímala autorčinu jízlivost a ironii.

Postupem času jsem si kupovala další a další a další… Mám doma všechny romány od Jane, několikrát přečtené! Filmové adaptace beru s rezervou snažím se je tolerovat. Ovšem zpracování Pýchy a předsudku z toku 2007 (Režiséra, který to točil mám velice ráda, ale s prominutím si nemůžu vzpomenout jak se jmenuje.) je vážně super.

V současné době můžu podle oblíbenosti seřadit takto:

Pýcha a Předsudek se dělí o první místo s neméně skvělým vyznáním neboli Annou Eliotovou.(Obrázek níže!!)

Vyznání mě neskutečně dojímá mám ho strašně ráda.

Emma je skvělý román. Bavila mě od začátku do konce a troufám si říct JÁ JSEM TO VĚDĚLA. Kamarádka mi tvrdila, že tam není nikde ani náznak toho že by Emmu pan Knightli miloval. ALE ANO JE TO TAM! Všude. :)

Opatství Northanger je prvotinou Austenové a i přes jisté autorčino sebepoznávání a odkazování na autory té doby a jejich díla je to dobré čtení. 

Mansfield park je dobrý, ale vadil mi konec!

Rozum a cit jsem četla před pár lety a pamatuji si, že mi tam něco vadilo, ale nepamatuji si co a proto, že si nevzpomínám A TO JE DŮKAZEM, ŽE MĚ TO ZASE TAK MOC NEVZALO! tak ho umisťuji na poslední místo. Asi si ho budu muset znovu přečíst a obnovit svůj názor.

ZÁPACH ODLIVU

Autor: Håkan Östlundh

Anotace: Detektivní román Zápach odlivu je prvním z řady příběhů o kriminalistovi Fredriku Bromanovi, který se spolu s rodinou, svojí ženou Ninni a dvěma dětmi, právě přestěhoval ze Stockholmu do malé vesničky na ostrově Gotland. Vše zpočátku vypadá jako sen, plný slunce, bezstarostného koupání a nádherné gotlandské přírody. Avšak poté, co je ve střešním boxu jednoho odstaveného auta nalezeno polorozpadlé rozporcované tělo, mění se sen o klidném životě na Gotlandu v noční můru. Ráj na zemi se stává ostrovem hrůzy. Fredrik a jeho rodina si uvědomují si, že vrah může číhat všude.

No popravdě jsem to ještě nedočetla. Ale už mi zbývá jen 30 stran a stejně vím, jak to dopadne.( Koukla jsem se OMYLEM  na konec. Opravdu omylem, protože jsem si tam schovala záložku abych ji neztratila a uviděla jsem něco, co jsem popravdě už tušila.

Nejprve mě tahle knížka dost nudila. Prvních tak sto stran. Pak se to docela rozjelo a je to docela fajn kríma .... Hlavní postava, Fredrik je podle mě sympaťák. Vážně jsme si sedli. A příběh plyne docela lehce a to je to. Nic moc se tam neděje. Ano je tam vrah. Ano někoho  tam zabíjí, ale je to celé jen o tom vyšetřování. Žádné drama. Jinak ovšem docela fajn čtení. Jestli půjdu do dalšího dílu, myslím, že se jmenuje Potápěč, ještě nevím. Asi popravdě řečeno ne, ale kdo ví. 

Počet stran: 424

Nakladatelství: Baronet

Já a krimi

Když jsem teď četla Zápach odlivu, kamarádka se ptala, o čem to je. Povyprávěla jsem jí o tom a ona se na mě podívala a nevěřícně zakroutila hlavou. Prý: „Jak to můžeš číst, když tam porcují lidi jako zvířata na porážce?“

Tak jsem se zamyslela nad tím, proč vlastně čtu krimi. Kdy jsem v tom našla jistou zálibu?

Nejde jen o to, že bych krimi četla. Když jsem byla malá, mohlo mi být tak 9 nebo 10 začala jsem sledovat kriminálku Las Vegas. Potom jsem objevila kriminálku Miami a kriminálku New York. Postupem času jsem začala sledovat filmy, které se mojí mamce zdali až moc násilné, jak říká pořád, když se na něco takového dívám.

Nikdy jsem jí nedokázala vysvětlit, že se na ty filmy nedívám kvůli násilí, ale kvůli tomu jak lidí přemýšlí nad tím, jak přemýšlel nebo co dělal vrah.  Lidská mysl mě fascinuje. Záhady mě fascinují. Skládání důkazů jeden po druhém, tak by zapadali do sebe jako puzzle a vyřešil se tím případ.

Číst knihy toho druhu jsem začala číst až docela nedávno. Bavili mně dřív spíš jiné žánry. (Pohádky, love story a hlavně fantasy - KTERÉ ZBOŽŇUJI STÁLE)

 A teď mě tyto knihy berou více než podobná témata ve filmu či seriálu, protože autoři v knihách zachycují způsob myšlení zločince... Přemýšlím pak nejen nad případem a myslí vraha, ale i nad myšlenkami autora ...