Poslední píseň ( Last song)

Autor: Nicholas Sparks
Anotace: Život vzpurné sedmnáctileté Ronnie se obrátí vzhůru nohama, když musí opustit milovaný New York a odjet na letní prázdniny za svým otcem do ospalého městečka u moře. Nemůže se smířit s tím, že její táta, koncertní pianista, před třemi lety odešel od jejich rodiny. Ronnie se rozhodne, že odmítne každou tátovu nabídku ke smíření, i když po jejich společně prožívané vášni pro hudbu se jí tajně stýská. Na městské pouti se Ronnie seznámí s výstřední dívkou Blaze, která by mohla být skvělou kamarádkou nebýt jejího násilnického kluka Marcuse, a potká pohledného Willa. Ronnie ho považuje za hloupého frajírka, ale brzy bude muset svůj názor změnit. Ostatně o těchhle prázdninách na ni čeká krom velké první lásky i mnohem větší a osudovější překvapení. Na konci léta bude Ronnie dospělejší, moudřejší, o trochu smutnější a – zamilovaná.



Poslední píseň je skvělá kniha. Nejprve jsem viděla film, ale stejně si myslím, že kniha je mnohem lepší. Je tam více opravdového života a méně pohádkové lásky. I když té lásky je tam také dost. Je to opravdu krásná kniha. Myslela jsem si, že když už jsem viděla film tak, že mě nemůže ničím překvapit a opak byl pravdou. Postavy se mi zdáli sympatičtější nežli ve filmu. Jsou takové přesné, jejich povahy zapadají do příběhu a to se mi moc líbí.

Počet stran: 374
Nakladatelství: Ikar

Stephen King

Stephen Edwin King
* 21. září 1947, Portland, Maine
Americký spisovatel hororů....
Napsal například: To, Mlha, Pytel kostí, Dlouhý pochod, Běh o život, a tak dále a tak dále..

Tento pán je podle mého mínění velice produktivním spisovatelem a občas mi přijde, že je to až spíše ke škodě. Jako by "hrál" na kvantitu a né na kvalitu. Já jsem od Kinga četla jen čtyři knihy a asi se dlouho zase k jeho dílům nevrátím.
Proč?  Co jsem od něho vlastně četla?

Černočerná tma 

Toto byla první kniha kterou jsem od autora četla. Jsou tomu už asi dva nebo tři roky. Je to kniha, která obsahuje čtyři povídky. Každá povídka je úplně jinak děsivá. 

Zpočátku se mi kniha velice líbila. První povídkou, jenž se jmenuje 1922, pokud si správně vzpomínám, a která je nejdelší, tou jsem byla nadšená. Druhá byla také skvělá, třetí mě zase až tak nebrala a tu poslední jsem nedočetla. A že já se snažím vždycky všechno dočíst. 

Carrie 

Anotace:  Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka, pronásledovaná svými vrstevníky a tyranizovaná matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě neočekávaně odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko Chamberlain se stává jevištěm děsivých událostí.

Tak tuto knížku, jsem si koupila v zimě. Říkala jsem si, že dám Kingovi ještě šanci a že bych si knihu mohla přečíst, když už tedy bude ten film.
Film je tedy hrozný popravdě. I když kniha není tak úplně špatná. Chvílemi mě nebavila, ale je to rozhodně zajímavé a ve finále vcelku dobré.

Pytel kostí

Anotace: Ústřední postavou románu je slavný spisovatel Mike Noonan, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Po celou tu dobu je trýzněn nočními můrami a jeho dům se mění v čím dál tím záludnější past. Je na vině Noonanova žena, která mu zatajila, že čeká dítě, či někdo, kdo bydlel v domě kdysi dávno? Odpověď je skryta v umně provázaném ději, jenž spojuje horor a love story a nalézá přirozené řešení v propojeném osudu děvčátek, jejichž jména začínala, či měla začínat písmenem „K“…

Tak toto jsem četla na jaře a byla jsem nadšená. Je to podle mého názoru skvělé. Hlavní postavy my byli velice sympatické a zhltla jsem to téměř na jeden nádech i když je to kniha, oproti dvěma předchozím, značně dlouhá.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 

Anotace: Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát

Trishu jsem nenáviděla jak jen to šlo. Je to hloupá a strašlivě nesympatická postava. Všichni, kteří ji četli, mi ji doporučovali a já jsem na neštěstí poslechla a četla. Celou dobu jsem se rozčilovala nad nesmyslností toho všeho.
Celé my to připadalo takové ulhané. Nevěřila jsem ani jedinou větu. Hrdinka byla na devíti letou hočičku moc světaznalá, moc vychytralá. Podle mého názoru by devíti leté dítě nevědělo, že tyhle bobule může jíst a ty druhé ne ... Mám desetiletou setru a ta kdyby se ztratila v lese tak by poznala leda borůvky a maliny. Rozhodně by se nepouštěla do bukvic a kapradí, jako tato hlavní postava. Připadalo mi to stupidní a jen sem nad celou tou knihou kroutila hlavou.

A tak jsem z toho celá rozpačitá. Nevím co si myslet. Je to asi hodně o člověku, každému se líbí trochu něco jiného... Mě však přijdou některé Kingovi knihy takové nepromyšlené. Přijde mi, že občas něco píše a vlastně nad tím nepřemýšlí.
Dlouho se budu rozmýšlet, mám-li si od něj něco ještě přečíst. Co když mě to naštve jako Holčička?? ... Jenže, co kdyby napsal něco skvělého, jako Pytel kostí???
Těžké rozhodování ...

Země divů

Autorka: Ann Patchettová
Anotace: Doktorka Marina Singhová sdílela malou laboratoř ve farmaceutické společnosti Vogel se svým spolupracovníkem Andersem Eckmanem celých sedm let. Když ovšem přijde zpráva, že Eckman zahynul, změní se život nejenom jeho manželce Karen a třem malým potomkům, ale i Marině. Je třeba se vydat do tajemných brazilských pralesů a zjistit, co se Andersi Eckmanovi vlastně stalo.
Kromě pravdy o mužově osudu však zelená amazonská flóra, tamní nebe, vody a říční břehy skrývají ještě jedno velké tajemství, díky němuž by civilizovaná společnost mohla překročit své dosavadní možnosti. Stojí za ním záhadná a nevyzpytatelná doktorka Annick Swensonová, která vyvíjí svůj ambiciózní, přelomový lék, a to i za cenu překročení hranic lékařské etiky. Marina, někdejší studentka charismatické, ale autoritativní a despotické doktorky, musí opakovaně čelit nástrahám smrti. Bude si muset poradit s nebezpečnou anakondou i s kanibalským kmenem amazonských indiánů...
Příběh inspirovaný orfeovským mýtem vypráví o sestupu do pralesní říše stínů a o snaze vyvést odsud člověka, který údajně zemřel na hadí uštknutí. Místo cesty za gnostickým poznáním jsme svědky vědeckého výzkumu, jehož metody jsou možná v tuto chvíli ještě omezené, což ale neznamená, že jednou třeba neumožní dojít k pochopení zatím neprozkoumaných zákonů přírody.


Tak tedy toto jsem četla docela rychle. I když tedy. Nemohla jsem se přinutit k tomu abych četla, ale jakmile jsem se začetla, tak jsem nemohla přestat. Hlavně asi kvůli tomu, že kniha mám jen 11 kapitol. Jsou strašlivě dlouhé. Tedy, ale opravdu mě kniha překvapila. Kupovala jsem si ji kvůli obalu, popravdě. Byla ve slevě a mě se líbila. Hlavně uvnitř je pěkná. Na začátku a na konci má motýlky a nad každou kapitolou je houbička. Jsou to přesně takové houbičky a motýlci jako na obálce a mě se to strašně líbí.Ovšem, kniha není jen o obalu.
Autorka píše hezky. Místy mi to připadalo takové poetické. :) Děj prostě tak jako plyne a plyne.... a plyne, až najednou je konec. Čekala jsem popravdě něco úplně jiného a asi o dost více akčních scén, ale jinak to bylo dobré počtení.

Počet stran: 420
Nakladatelství: Jota

Panika (No panic)

Panika

Autorka: Rossella Canevariová

Anotace: Pětatřicetiletá Bianca žije s Edem, svým bývalým psychoterapeutem, a má povolání, které ji těší. Často se jí však vrací vzpomínka na smrt matky a začnou ji sužovat záchvaty paniky. Odmítá psychofarmaka, pomoc hledá na internetu a přes nejrůznější blogy se dostane k člověku, který jí možná dokáže pomoci. Tajemný Arké ji postupně učí, jak se má postavit minulosti a paniku překonávat...



Minulý měsíc jsem náhodou zašla do knihkupectví a tuhle, pro mě, neznámou knihu, tam měli asi za 25 korun.
No nekup to! :D
Vypadala zajímavě a je docela tenoučká. Tak jsem jí vzala a hned přečetla. Tedy, hned tak top nebylo. Louskala jsem jí skoro týden. Což je docela dlouho. Je psaná v celku hezky, ale není to moc čtivé. Kniha je rozdělena na dvě části a stejně moc jako mě první část moc nebrala mě poté zase stejně hodně druhá část docela chytla.
Popravdě je to velice zajímavé téma. Postavy jsou sympatické a děj docela odsýpá. Taky aby ne, když je to opravdu kraťoučké. Nejdříve jsem knihu odkládala s pocitem, že asi tedy docela dobré, lehce podprůměrné. Jenomže, už je to dva týdny a já si snad každý den na tu knížku vzpomenu a zamyslím se nad něčím z toho.
Hlavní hrdinka měla v podstatě největší strach z toho, že dostane strach. Docela zajímavě jsou popsané ty pocity, které prožívá při záchvatech paniky a ve finále je to vlastně docela zajímavé a poučné čtení.

Počet stran: 200
Nakladatelství: Knižní klub

Proč mi vadí HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY!?

 Zdravím,

Dneska bych se ráda vypovídala ze svého ne zrovna kladnému vztahu ke knize Hvězdy nám nepřály. 

Této knize předcházel veliký komerční poprask a už jen to mě odrazovalo od přečtení.

Krom toho, všichni lidé kteří to četli, říkali, jak je to skvělé a smutné a dojemné. 

Poté, co všichni kolem doslova básnili jak je to fajn, jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Dlouhou dobu jsem se rozhodovala, mám-li si knihu koupit a nebo ne. Nakonec si ji na jaře koupila kamarádka. 

Rozhodla jsem se, si knihu půjčit. Měla jsem strach, že by se mi nelíbila. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala. 

Tato kniha je podle mě známá jen právě díky komerci. Je podle mého názoru spousta mnohem lepších knih o rakovině.

Dle mého názoru je to tak docela brak. Prvoplánově hraje na city. Je to jen o tom čtenáře rozbrečet a na tom pak si zajistit jeho názor. 

Občas jsou tam vtipné a docela chytré hlášky, ale to už toho tolik nezmění, když vím, že autor očekává, že budu brečet a na všechno ostatní zapomenu. NEBREČELA JSEM. Nebo tedy takhle. Brečela jsem asi na posledních 20-30 stránkách.

Mělo to být úžasné od začátku do konce a podle mého ANO bylo tam pár dobrých vět, ale jinak se z mého hlediska jedná o brak.

Hlavně se mi nelíbí, jak je to takové celé zabalené do té jejich lásky, ale přece jen na to, že je to knížka o rakovině je tam málo toho hnusu. Rakovina přece není hezká. A oni se tváří, jako by nic a v klidu řeší knihu, kterou někdo napsal a oni o té knize ví vše a já nic. Což mi taky dost vadilo. Nemám páru o čem byla ta kniha kolem které se to celé točilo.

Jediná postava, která se mi líbila byl právě spisovatel který napsal ten Císařský neduh. Alespoň někdo totiž v té knize nebyl skvělý a pohádkově báječný.

Tak zase někdy. Ahoj. :) 

STRACH!

Ahoj, zdravím u svého historicky prvního článku. 
Taky vás vůbec nic nebaví? Dnes jsem se zamýšlela nad tím, že si už od té doby co jsem skončila s brigádou stěžuji, že jsem jen doma a že nemám co dělat. Vlastně jsem si říkala, že nikam nechodím a přitom jsme se s kamarády tolikrát domlouvali, že něco podnikneme...
Přišla jsem na to, co je příčinou toho, že nakonec vždycky zůstanu doma na gauči s knížkou, nebo filmem.
TEN DŮVOD JSEM JÁ. 
Jsem ve skutečnosti líná o něco pokoušet. 
Na příklad dnes... Dnes jsem měla jet s kamarády do letního kina. Pak jsem se zamyslela a zjistila jsem, že nevím, jak se dostat domů a místo toho abych se pokusila nějak to vymyslet, tak jsem se z toho prostě vyvlékla a řekla, že nemůžu.
FUJ. Měla bych se stydět. Jenomže mě přepadla poslední dobou strašlivá potřeba být doma.
Jsem ráda doma. HROZNĚ MOC! 
Teď už i vím, proč. Mám strach. Bojím se. ŠKOLA ... Ano zase se blíží a já vím, že až zase začne nový školní rok tak, že nebudu doma skoro vůbec. 
Víkendy jsou tak krátké ... Taky se už teď bojíte školy? 
Ok. Tak se zase zatím loučím.....

See you later alligators. ;)