Růže ze Sevastopolu

Ator: Kathatine McMahon

Anotace: Píše se rok 1854, propuká Krymská válka a mladí Britové se vydávají bojovat s novým nepřítelem – Ruskem. Nemocnice se však plní raněnými muži a Rosa Barrová, mladá, krásná a nebojácná žena se vypravuje na bojiště, odhodlaná zachraňovat jejich životy. Cestou se však beze stopy ztratí. Její sestřenice, domácky založená dívka Mariella Lingwoodová, se ji vypravuje hledat. Její cesta z viktoriánského Londýna na Krym otřese celým jejím dosavadním životem, ale umožní jí odhalit vlastní sílu a vášeň, která jí pomůže přežít válečné útrapy.

Doháje! Když jsem si knížku půjčovala v knihovně tak jsem netušila, co se na stránkách ukrývá. Růže ze Sevastopolu mi absolutně zbořila svět. Nejde jen to ten konec, protože ono to konec nemá! Ano, hlavní hrdinka zjistí něco, po čem pátrala od poloviny knihy a ano vlastně ta hlavní dějová linie, ta hlavní otázka je zodpovězena, ale…

SAKRA CO MAX ?

Jsem z toho naštvaná. Nesnáším takto otevřené konce. Píšu to hnedka z čerstva, před deseti minutami jsem to dočetla. (Nevím, kdy to dám na blog, ale teď je úterý 18:15 a já už teď vím, že dneska neusnu!!)

Jak může autorka rozepsat tolik věcí a nedokončit je? Podle mého názoru jsou tam tři důležité věci, které POTŘEBUJU VĚDĚT a fakt mě to štve.

Je mi jedno, že to asi nebude moc jako recenze. Je to spíš moje nenávist k autorce vepsaná do stručného článku, ale to je jedno!! Nebo tedy pokusím se teď napsat stručný a nezaujatý názor na tuto knihu.

Knížka je psaná hezky. Tedy hezky- čte se rychle a dobře. Překvapilo mě několik časových pásem, nebo jak jinak to nazvat, které v knize jsou. Z počátku jsem se v tom moc neorientovala, ale pak jsem se z toho vymotala a šlo to dobře.

Některé postavy mi byly pravdu nesympatické a jiné zase kupodivu velice sympatické. Vlastně jsem to hltala jenom kvůli Maxovi.(Říkala jsem nezaujatý názor, že? Asi to moc nepůjde.) 

Myslím, že tahle knížka asi není žádné veledílo. Čekala jsem více války a jsem na konec ráda, že to bylo takové, jaké to bylo.  Mám to půjčené z knihovny a začínám slyšet ten tichý hlásek, co říká, kup si to! KUP SI TO A ČTI TO POŘÁD DOKOLA!

Ano asi to udělám. Nevím co hodlám hledat, nebo co očekávám, že tam najdu. Jedno vím jistě!!! CHCI HLEDAT ! Potřebuju znát pravdu.

A víte co? Max by si zasloužil aby lidi věděli ……

PS: Dnes už je to pár dní co jsem to četla a ANO! pořád mě to štve, ale znovu to číst nebudu! Smířila jsem se s tím. 

Počet stran: 424

Nakladatelství: BB art

Dlaší měsíc ZNOVUČTENÍ HARRYHO je zamnou.

 Říjen byl pro mě měsíc Ohnivého poháru … Čtvrtý měsíc Harryho Pottera.  Číst to poněkolikáté mě opravdu přivádí k šílenství. Jde o to, že jsem nevěřila, že bych to mohla milovat ještě víc … Očividně to jde. Čtvrtý díl je super.. . (Všechny díly jsou super!!!)
Četla jsem pomalu a nemohla jsem to dočíst! Proč? Protože mi bylo líto přestat. Nechtěla jsem zase na měsíc přestat … Jde o opravdový problém, opravdového závysláka.

Každý měsíc, když dočtu patřičný díl, dívám se na film. Pustila jsem si čtyřku a opět jsem si uvědomila, jak moc jsou filmy ochuzené. Spousta, spousta důležitých a super věcí ve filmech chybí a to mě patřičně vytáčí.

Tak tedy, jaké mám pocity ze čtvrtého dílu?

Pffffffff…. To se nedá vyjádřit. Jak jsem mohla na některé věci zapomenout … Je to už opravdu pár let co jsem četla čtvrtý díl. Kupodivu jsem v tomto díle našla více zalíbení, než když jsem ho četla tedy. Je to asi věkem. Nebo nevím … 

Každopádně nevím, jak se v únoru vypořádám s tím, že už na mě řádný další díl nečeká… Trpím už teď, při té myšlence.  :D

Jsou prostě určité knížky a hlavně jistí knižní hrdinové, které potřebuju mít neustále v hlavě a srdci. Ráda o nich čtu stále dokola, ráda prožívám jejich problémy. Pláču s nimi, směju se s nimi. Jsou mými přáteli. Tak mě napadá citovat jednoho mého velice! VELICE! oblíbeného autora a tím je Christopher Paolini.

„Books are my friends, my companions. They make me laugh and cry and find meaning in life.“

A co vy? Máte také knižní hrdiny a knížky,bez kterých si nedokážete představit svět? 

Čtvrtky v parku

Autor: Hilary Boyd
Anotace: Co byste dělali, kdyby váš manžel po dvaadvaceti letech společného života zničehonic navždy opustil manželskou postel?
Když se to stane Jeannie Lawsonové, rozzuří se a požaduje od svého muže George vysvětlení. Zamiloval se do jiné? Co udělala Jeannie špatně? George však zarputile mlčí.
Nejlepším dnem celého týdne se pro Jeannie stává čtvrtek, kdy vodí svou vnučku do parku. Tam se seznámí s Rayem, milým, pohledným a hovorným mužem, který je pravým opakem George. Bude však mít Jeannie odvahu dát lásce druhou šanci, všem navzdory?

Přiznám se, že jsem nečetla anotaci. Vůbec!! V srpnu jsem byla v knihkupectví a knížka se mi vzhledově moc líbila. Tak jsem ji bez rozmyslu vzala. Normálně to nedělám (Možná občas) a jsem ráda, že mě kniha Čtvrtky v parku nezklamala...

Není to nic zvláštního, ale hlavní hrdinka je sympatická a soucítila jsem s ní. Knížka má rozhodně švih.. Čte se velmi dobře a rychle. Chvílemi mě parádně pobavila. Humor tomu rozhodně nechybí. 

Záměrně jsem si knížku, kvůli obálce, nechávala na podzim. Až bude hezky spadané listí křupat pod nohami a tak ... (Moc mi to nevyšlo, počasí bylo tenhle týden úplně strašné.) Ale nakonec se knížka neodehrávala jen na podzim, jak jsem se mylně domnívala. Nevím proč jsem tak usoudila. (Kvůli obálce a vlastní hlouposti! JASNĚ! :D )  

Tudíž se kniha odehrává během delšího časového období. Je to myslím si během jednoho roku, což mě překvapilo, že taková malá knížka (Má řídce psané stránky, velká písmenka a je opravdu docela krátká.) Může tak dobře popisovat některé chvíle do detailů, a zahrnovat celý rok.

Je to prostě pěkně napsané.

Ještě k té obálce!!! Je fakt super, že jo?

Počet stran:320

Nakladatelství: Host

Závislost - Když už tak pořádně!

Ve středu jsem - já blbec- vlezla do knihovny. Bože jak jsem byla hloupá. Myslet si, že si jen zaplatím roční poplatek a odejdu, bylo dost pošetilé a najivní. Nejen, že jsem tam strávila asi hodinu prolézáním regálů a šmejděním kde je co nového, já sem si musela nakonec něco půjčit.
Za podzimní prázdniny jsem měla sice v plánu zase něco víc přečíst (Poslední dobou toho moc nestíhám, máme toho ve škole docela dost a všechno se vším...), jenže už jsem měla v plánu pokračovat v jedné rozečtené trilogii. CHAOS!  Ach ... Tak s tím zase nepohnu. A to jsem se na ten Temný ráj opravdu těšila.
Mým největším problémem je sebeovládání. Chci číst všechno a hned. Ovšem, že to nejde !!! A to je právě to jediné co mě poslední dobou dos štve!
A co jsem si tedy v knihovně půjčila???

Tak snad to bude stát za to. Už když jsem četla anotaci tak jsem tipovala, že mě ta knížka naštve.
Přelouskám to snad rychle. Potom sem snad hodím nějaký bouřlivý názor na tuhle knížku.

Pokání

Autor: Ian McEwan
Anotace: Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubenscenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání.
Počet stran: 325
Nakladatelství: Odeon

Tak na napsání něčeho takové jsem se odhodlávala dlouho. Tuhle knihu jsem četla v létě a ještě pořád jsem z ní absolutně citově rozdrásaná.
Byla to tak strašlivě zraňující kniha, že jsem bolestí a šokem ani nebyla na konci schopná plakat.
Nebyla jsem si jistá, že to správně chápu...
Nebo spíš, doufala jsem ŽE NE !
Celkově je to kniha napsaná velice hezky.. Co to plácám... Nádherně. Příběh je opravdu neskutečně skvělý...



Ale čtení této knihy vysloveně fyzicky bolí. 

Dlouho jsem kolem tohoto příběhu chodila jako mlsný kocour a pořád váhala... Všichni říkali, že je to krásný příběh, a je to nedlouhou co jsem narazila i na film...

Tak jsem si tedy řekla, že si knihu koupím.. V dubnu jsem si knihu koupila a řekla jsem si, že počkám na léto, abych měla na čtení ten správný klid a čas ...

No to jsem si tedy dala... Kdybych si teď mohla vybrat jestli si knihu přečíst, nedělala bych to. Příběh mě zboural !!! ABSOLUTNĚ!!!


Filmové zpracování je moc pěkné ... Točil ho myslím pan Joe Wright. (Ten samý co točil například Annu Kareninu nebo Pýchu a předsudek) Mám jeho filmy moc ráda... I když je pravda, že to na stopro nesedí.. Hlavně ten konec. Ovšem je to v něm asi lépe vysvětleno.. Jak jinak diváku vysvětlit právě to co je v knize na konci odhaleno .. Já tu plácám o filmu a neviděla jsem ho .. Jen kousíčky... Bojím se, že mě to položí jako kniha ..

PS: Miluji Jamese McAvoye. Je to jeden z mých oblíbených herců ... A Kiera Knightley je taky top třída...

Dospěj!

  BUDETE CHROCHTAT SMÍCHY. 
Vážně? Vážně ???? .....

Autor: Ben Brooks
Anotace: Jasper má plné ruce práce.
Končí střední školu, zkoušky na krku, matka na něj má přehnané nároky, každý týden musí navštěvovat psycholožku (které navíc od A do Z lže), na chatech je to samá prostitutka, na YouTube samé záznamy sebevražd a jeho kámoši se sjíždějí drogami a lijí do sebe levný alkohol… a navíc je jeho otčím nejspíš vrah a holka, co se s ní vyspal (jen jednou a totálně na šrot), zřejmě čeká mimino…Jak to má asi tak všechno zvládnout?

No co k tomu říct? Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku září. Až teď mám ovšem náladu se rozčílit nad tím jaká je to vlastně neskutečná hloupost!
Popravdě knihu právě držím v ruce a nejraději ( A I PŘES TO JAK MOC SI KNIH VÁŽÍM) bych ji vyhodila z okna. Kupovala jsem ji v létě v levných knihách asi za 40 nebo 50 korun. Říkala jsem si proč ne, nezní to špatně. I té trošky peněz co jsem do toho dala je mi velice líto. Mohla jsem je utratit lépe.
Nevím proč, ale tato kniha má velice dobrá hodnocení. U mě tedy neprošla. Měla jsem co dělat abych ji dočetla. Na to jak je kraťoučká, tak jsem ji četla dlouho. A když říkám dlouho, tak opravdu DLOOOOUHO! Asi dva týdny. Na to, že má asi jen 230 stran a je to maličký formát je to opravdu hodně dlouho.
Jestli takhle někdo žije, tak tedy nechápu kde to jsme. Věřím tomu, že je to dost možné, ovšem hlavní postava je takoví pitomec, že jsem to vůbec nechtěla číst...
Myslela jsem, že se to třeba změní.... Ale ne! Je to prostě čím dál horší!
Nevím no. Tu srandu, ze které bych chrochtala smíchy (nebo se jen nad něčím zasmála) jsem tam opravdu nenašla.
Autor musí mít velice zvláštní a zvrácený smysl pro humor. Jinak to nechápu.




No v září jsem měla popravdě na knihy smůlu. Ta kterou jsem četla hned poté, byla taky špatná. Tu jsem ani nedočetla... A ani se na to nechystám. Ale o tom jindy.



Počet stran: 230
Nakladatelství: Jota

Není přátelství, jako přátelství.

Poslední dobou mám pocit, že ztrácím čím dál tím více přátel. Většina mých kamarádů vlastně leží u mě doma v poličkách. Někdo by se asi cítil smutný, nebo spíše opuštěný při pomyšlení, že nemá více reálných přátel, ale spíše těch kteří žijí v jeho srdci. Jsou to přátelé, jenž ožívají na stránkách knih.

Jenže já nemůžu za to, že ztrácím pochopení pro lidi. A i naopak. Oni přestávají chápat mě. Odcizujeme se. 

Dnes jsem byla venku s mou někdejší nejlepší kamarádkou. Není už to jako dřív. Přece jen, to že se vídáme jednou za dva měsíce, proto že jsme na střední každá, teď už třetím rokem, úplně jinde, se v tom našem vztahu začíná pekelně zrcadlit. 

Tudíž raději sedím doma a čtu si dokolečka o lidech, kteří mají reálné problémy (sic v nereálných příbězích) a řeším je s nimi. 

Dost lidí mi to vyčítá. Spolužák mě nazývá "INTOUŠEM" (to slovo znamená introvert :D ) Dokonce říká, že většího introverta nepoznal. Osobně si nemyslím, že mám nějaké povahové vlastnosti tohoto typu. Ovšem nemůžu soudit jak to vidí ostatní lidé.

Nemůžu za to, že mě lidi s prominutím serou. Většina mě alespoň jednou dost zklamala. Z toho důvodu mám asi raději mé police plné knih. Vždycky v nich najdu pochopení. Když dočítám knihu mám pocit, že chápu celý vesmír najednou. Bože jak jen popsat ten skvělý pocit. Je to prostě o naplnění života něčím smysluplným. 

Už zase plácám ....

Jak to máte vy? Taky máte více "neskutečných" přátel ???? :) 

O tom, jak jsem se zamilovala UŽ PONĚKOLIKÁTÉ ...

Dneska bych chtěla mluvit o tom jak ZNOVU čtu Harryho Pottera! V červenci jsem se rozhodla zase přečíst celou sérii. Tak jsem si řekla, že budu co měsíc číst jeden díl.
(Už v červenci jsem měla co dělat s tím, abych se nepřečetla hned další!)
Je to těžké. Chci víc než pouhý jeden jediný díl za měsíc... :(
Přemýšlela jsem o tom, a vím, že bych je s přehledem během jednoho měsíce přečetla všechny.
Jenže bych je za půl roku nebo za rok četla všechny znovu a to mě hrozně zdržuje od jiných knížek. Né že bych Harryho nečetla ráda. Právě že naopak až moc ráda.
Tak tedy sedm měsíců Harryho Pottera! Juhůůů...

Říjen je měsíc číslo 4 ! Těším se na čtvrtý díl, ale popravdě jsem maličko pozadu a právě jsem u dílu třetího!  Musela jsem si totiž ještě nutně v září přečíst selekci ! :)
Tak ... A protože čtu třetí díl, zase jsem nešťastná ... MILUJI SIRIUSE BLACKA !!!
Jsem plus mínus v polovině a Harry si myslí, že SIRIUS JE ZLÝ! Neníííí !!!
Štve mě to. Vždycky mě to štvalo a vždycky štvát bude.

Jenže pátý díl je ještě horší. Vždycky! Vždycky! Vždycky! 
Když Sirius umře brečím jako želva!
Svět je nefér!!!! Bože!


Už se těším, na další díl. Myslím, že se do něj pustím hnedka příští týden. Jen co dočtu tu nervy drásající trojku!

Doufám, že všichni milujete Harryho! 
Existuje snad někdo kdo nikdy nečetl Harryho Pottera? 

Taky vás dokáže některá knížka absolutně citově zničit? Ano? Která?  Mě většina! :D Ovšem že ale některé obzvlášť ukrutně. Jako například třetí díl Harryho. Vlastně všechny díly Harryho. :D